Nástroj
Šamisen: tři struny, jedno trsátko
Odkud se shamisen vzal, proč bzučí, jak se jeho krky a blány liší podle žánru a co přináší, když hraje po boku kota.
Rezervujte si místo na koncertě ↗Co znamená jeho název
Shamisen, psaný také samisen nebo nazývaný sangen, znamená tři struny. Je to japonská třístrunná loutna s bezpražcovým krkem a tělem podobným bubnu, na niž se hraje velkým trsátkem zvaným bachi. Na koncertě kota a shamisenu tvoří tyto dva nástroje pár. Koto je citera, která leží na podlaze a rozeznívá se prstovými trsátky; shamisen se drží v klíně a rozeznívá se úderem, a jeho zvuk je ostřejší a perkusivnější.
Cestovatel z Číny
Shamisen pochází z čínského sanxianu. Sanxian se v šestnáctém století dostal do Království Rjúkjú, dnešní Okinawy, kde se z něj stal sanshin, a shamisen z tohoto nástroje vychází. Má se za to, že jeho předchůdce přišel na pevninu přes přístavní město Sakai nedaleko Osaky v témže století. Jeho rané tělo bylo potaženo hadí kůží a rozšířil se od bavičů do mnoha druhů scénické hudby.
Jak se staví
Tělo, zvané dō, je dutý rám potažený vpředu i vzadu blánou, podobně jako u banja. Tradičně bývala blána psí nebo kočičí, současné nástroje často používají syntetický materiál. Tři struny bývaly tradičně hedvábné, dnes však převažuje nylon. Přecházejí přes kobylku, koma, která spočívá přímo na bláně. Krk shamisenu je bezpražcový a štíhlejší než krk kytary nebo banja.
Bzučení
Nejnižší struna je záměrně usazena níže v nultém pražci, takže bzučí o krk. Toto bzučení se nazývá sawari a dodává shamisenu drsný, rezonantní ostří, který západní ucho někdy přirovnává k sitáru. Když sedíte blízko v malé místnosti, můžete slyšet, jak bzučení pokračuje i po úderu na strunu. Je to záměrná součást konstrukce nástroje.
Krky a žánry
Šamisen se dělí podle šířky krku: hosozao (tenký), čúzao (střední) a futozao (tlustý). Tenký krk šamisen nagauta se hodí pro rychlou, virtuózní hru vyžadovanou v kabuki. Střední krk svědčí stylu džiuta, klasickému stylu s širším, měkčím zvukem. Tlustý krk se používá pro robustní hudbu loutkového divadla a pro cugaru, moderní styl ze severního Honšú. Nástroj, který uslyšíte, závisí na repertoáru.
Gejši, divadlo a ulice
Šamisen doprovázel slepé mnichy a později zábavní čtvrti a stal se klíčovým nástrojem kabuki a loutkového divadla. Kóta, styl krátkých písní, rozvíjely a především provozovaly gejši a maiko. Na počátku dvacátého století slepí hudebníci formovali cugaru-džamisen, rychlý, improvizovaný styl vycházející z lidové písně. Tento rozsah, od rafinované komorní hudby po pouliční energii, je důvodem, proč jeden nástroj může znít při každém koncertě tak odlišně.
Koto a šamisen společně
Oba nástroje sdílejí program a kjótský hudebník Jatsuhashi Kengjó začínal jako hráč na šamisen, než se naučil na koto. Na koncertě hraje kontrast ve váš prospěch: koto nabízí znějící, drnkavý zvuk a šamisen sušší, bzučivý. Sólový set, který se mezi nimi pohybuje, vám poskytne obě textury v jediné hodině.
Šamisen dnes
Šamisen nikdy nebyl jen muzejním nástrojem. Cugaru-džamisen se propůjčil modernímu využití a objevuje se v jazzu a rocku a jeho virtuózní styl bývá přirovnáván k bluegrassovému banju. Současní hráči míchají tradiční skladby s novými aranžmá, a proto lze v koncertním programu spojit klasickou skladbu s moderní na témže nástroji. Genova vlastní stránka uvádí, že šamisen se dnes objevuje v popu, rocku a jazzu stejně jako v tradičních žánrech.
Na co poslouchat
Poslouchejte bzučení nejnižší struny a také samotného trsátka: v některých stylech, jako je úderná technika cugaru, bachi zasahuje kůži i struny. Pokud koncert zahrnuje klasickou i moderní skladbu, porovnejte, jak stejný nástroj zní v každé z nich. Komentář na začátku vysvětluje každou část, takže budete vědět, co slyšíte.
Zdroje