Hudba
Hudba pro koto, od dvora po Mijagiho
Od dvorního gagaku po kjótského mistra Jatsuhashiho Kengjóa a modernistu Mičia Mijagiho – krátká historie toho, co uslyšíte na koncertě.
Rezervujte si místo na koncertě ↗Nejprve dvorní hudba
Koto se do Japonska dostalo jako součást dvorní hudby. Nástroj je zmíněn v některých z nejstarších japonských textů a v obdobích Asuka a Nara byl začleněn do gagaku, rituální hudby císařského dvora. V období Heian si jej aristokracie široce oblíbila a často se objevuje v poezii i v příbězích. Moderní koto pochází z gakusó, dvorní verze nástroje.
Od aristokratů k prostému lidu
V období Muromachi převzala koto samurajská třída a nástroj se propojil s čajovým obřadem. V období Edo se rozšířil mezi prostý lid a zformoval se nový sólový žánr zvaný sókjoku, hudba sólového kota. Koto se přesunulo z dvora k mnohem širší veřejnosti.
Jatsuhashi Kengjó
Jatsuhashi Kengjó (1614–1685) byl japonský hudebník a skladatel z Kjóta. Kengjó je čestný titul udělovaný vysoce nadaným nevidomým hudebníkům. Začínal jako hráč na šamisen, poté se učil hru na koto od dvorního hudebníka a je mu připisováno prvenství ve výuce tohoto nástroje pro širokou veřejnost. Proměnil omezený soubor šesti tradičních skladeb v nový styl kumiuta a je nazýván otcem moderního kota.
Rokudan a další skladby
Jatsuhashimu je připisováno autorství skladby Rokudan-no-shirabe, Hudba šesti kroků, jedné z nejznámějších sólových skladeb pro koto, ačkoli některé prameny naznačují, že ji možná nesložil on sám. Pro koto také upravil stupnice ze šamisenového repertoáru. Je to starší ze dvou proudů, které můžete na koncertě slyšet: klasická díla z této tradice a novější skladby z posledního století.
Západní století
Na počátku období Meidži dorazila do Japonska západní hudba a v následujících desetiletích koto pod jejím vlivem prošlo proměnou. Micio Mijagi (1894–1956), nevidomý skladatel narozený v Kóbe, je považován za prvního japonského skladatele, který spojil západní a tradiční hudbu pro koto. Napsal stovky nových děl, vynalezl sedmnáctistrunné basové koto a vytvořil nové techniky hry a je mu široce připisována zásluha za to, že udržel koto naživu v době, kdy byly tradiční umělecké formy vytlačovány.
Haru no Umi
Mijagiho nejznámější skladba Haru no Umi (Moře na jaře) je napsána pro koto a šakuhači. Francouzský houslista, který ho slyšel hrát, upravil part šakuhači pro housle a společně ji nahráli pro vydání v Japonsku i Evropě. Skladba se v Japonsku stále hraje každý rok při vítání Nového roku. Je to klasický příklad moderního díla pro koto, které zní zároveň tradičně i západně.
Po Mijagim
Od Mijagiho doby rozšířili nástroj skladatelé a hráči jako Kimio Eto, Tadao Sawai a Kazue Sawai a Kazue Sawai je připisována vůdčí role při uvádění kota do zahraničí. Koto se dnes objevuje v jazzu, popu i experimentální hudbě a vznikají pro něj příbuzné nástroje, jako je dvacetistrunné a pětadvacetistrunné koto. To je to, co v kjótském programu znamená současnost: nová tvorba pro tytéž struny a kobylky.
Slepí hudebníci a titul kengjó
Historie hudby pro koto je spjata se slepými hudebníky. Kengjó byl čestný titul udělovaný vysoce zručným slepým hudebníkům a Jatsuhashi jej zastával. Mičio Mijagi ztratil zrak v osmi letech, studoval koto a v osmnácti dosáhl hodnosti kengjó, nejvyšší hodnosti pro hráče na koto. Obě kariéry ukazují, jak ústřední roli sehráli slepí hudebníci ve vývoji tohoto nástroje.
Jak to utváří koncert
Typický program stojí na obou stranách této historie: klasická skladba a moderní skladba, napsané pro stejný nástroj. Sestava závisí na interpretovi a ročním období, takže nikdo nemůže slíbit konkrétní titul, ale můžete očekávat, že hráč vysvětlí rozdíl. V duetu v lázních druhý nástroj, šakuhači, taišógoto nebo flétna, toto rozhovor rozšiřuje.
Zdroje